V Dubaji jsme vybrali stejný hotel, ve kterém jsme bydleli i rok předtím když jsme tam byli. To jsme tam byli v lednu a teď v srpnu bylo to počasí opravdu kruté 😊. Například když jsme jeli na pláž, bylo nesmírně obtížné projít přes ten rozpálenej písek k moři, měla jsem i v žabkách úplně spálená chodidla. Naklusala jsem do vody a čekala to osvěžení – které nepřišlo. Voda byla teplá jak… no víte co…😊. U moře jsme teda v Dubaji byli jen jednou a nemá to cenu. Další parné dny jsme tedy trávili u hotelového bazénu, který byl umístěn na střeše. To byla věc, kterou jsme minule, když jsme tu byli, ani nevyzkoušeli, protože jsem onemocněla. Také jsme minule neměli ubytování se snídaní, což nás teď moc mile překvapilo, větší bufetové stoly jsem v životě neviděla. Přecházel nás zrak z tolika jídel, a jak bylo všechno dobré! Trávili jsme tam každý den tak hodinu a půl 😊.
Sice jsme byli i minule, ale i teď jsme zamířili na Burj Khalifu – nejvyšší budovu světa. A šli jsme tam chvíli po západu slunce – viděli jsme ho tedy dvakrát. Ze země a pak ještě z vrchu. I tentokrát jsem pak seděla asi dvě hodiny u tančící fontány přímo pod Burj Khalifou. Co půl hodiny začala hrát hudba, a fontána tančila a svítila do rytmu (moje nejoblíbenější místo na světě – dokázala bych tam fakt sedět hodiny). Šli jsme do Dubai Mallu, do akvária, kde se dá nahoře na hladině akvária jezdit loďkou s proskleným dnem a koukat na rybky a žraloky co plavou pod vámi.
Na poslední večer jsme si objednali trip na poušť, která obsahovala ježdění džípem po dunách (drifty a další machrovinky), sjíždění dun na takovém boardu (jakože snowboard), svezení se na velbloudech a po západu slunce návštěvu vesničky. Tam jsme měli připravený raut, mohli jsme sledovat vystoupení tanečnic, dát si vodní dýmku ve stanech, vyfotit se s dravými ptáky, nechat si nakreslit henou něco na tělo, nebo si jen tak lehnout na koberce s polštářky a pozorovat hvězdy. Byl to taky moc krásný zážitek.
No a pak už jsme další den sedli do airbusu směr Praha, dali si tam poslední občerstvení a drink a hurá po třech týdnech do reality.
I když jsme pak těch dovolených měli ještě několik, tahle ve mně asi zanechala nejvíc zážitků, protože to byla ta „první“ a moc ráda bych se na ta místa ještě třeba vrátila… tak uvidíme, jestli se nám to ještě někdy poštěstí.