Nikdy mě nenapadlo, že budu jednou z těch, co bude závistivě sledovat běžecké úspěchy jiných a nemoct sama běhat. A přesně takto jsem se cítila rok zpět.
Já jsem vždycky běhala ráda a už na základní škole jsem jezdila na závody. Když pak nastal ten běžecký boom zhruba v letech, kdy jsem byla na vysoké, začala jsem běhat znovu a ráda. Bohužel k mému zklamání mě po každém běhu cca po třech, čtyřech hodinách začala bolet hlava, ve spáncích mi vždycky tepalo a bylo mi na zvracení. Zaháněla jsem to prášky na bolest. Po delší době jsem to zkoušela řešit fyzioterapiemi, následně mě to přivedlo až do Motola, kde mě poslali dokonce i na magnetickou rezonanci. Na nic nepřišli. Lékař to tehdy zhodnotil tak, že mám prostě moc dlouhý krk a hlava je na něm těžká a při běhu se kymácí. Sama se teď tady při tom jak to píšu, hlasitě směju. Taková hovadina 😊.
Roky plynuly a já chodila běhat s tím, že to prostě bolí, někdy víc, někdy míň. V těhotenství jsem s během přestala a těšila se, jak se dám po šestinedělí dokupy a zase začnu. Jak jsem se mýlila! Šestinedělí jsem nakonec absolvovala dvakrát po sobě, a to kvůli mým poraněním při porodu. Ani potom jsem ale nebyla úplně okej. Musela jsem chodit na fyzioterapie a ani moje kyčle se netvářily na to, že bych s během měla někdy v blízké době začít.
První běh jsem tedy absolvovala skoro přesně půl roku po porodu, v lednu 2020. Ještě ten den večer jsem myslela, že umřu bolestí jak hlavy, tak kyčlí. Druhý den jsem s obtížemi chodila, ale tak co jsem čekala že 😊. Dala jsem si tedy asi 3 měsíční pauzičku a zkusila to na začátku dubna znova, a znova to nešlo… Nechala jsem to tedy být.
Hledala jsem a zkoušela zjistit (a ne poprvé), proč mě ta hlava bolí a čím to může být způsobeno. Nějakým zázrakem mi to našlo stránku s onemocněním čelistního kloubu. To mě zaujalo, protože moje čelist je kapitola sama o sobě a v té době mě už zhruba týden dost bolela. Když jsem dočetla článek, dávalo mi smysl, že to je přesně to, co se mi děje. Jelikož mi už od malička přeskakuje čelist a mám ji značně povolenou, dost se tímto mechanicky opotřebovává a vznikl mi tam chronický zánět, jak mi potom potvrdil můj zubař.
Bylo tedy potřeba, abych se objednala na specializovanou kliniku, kde mi čelist lépe vyšetří a navrhnou nějaká řešení. Objednávala jsem se v září 2020 a objednali mě až na září 2021 ☹. Co se dá dělat, pouze čekat.
Nicméně mě pořád ovlivňovali lidi na sociálních sítích s tím, jak běhají a jaké dělají pokroky. No a nedalo mi to, v lednu 2021 jsem si zase obula tenisky a zkoušela vyběhnout. Kyčle se zase ozvaly, ale cítila jsem, že s pravidelným protahováním to půjde. Jenže ta čelist prostě nedala pokoj, byl dokonce den, kdy jsem nechtěla ani mluvit a jíst, jak mě to bolelo. Dostala jsem od doktorky aulin a útěchou mi bylo, že jsem našla kliniku, kam mě objednali už na květen!
Běhat jsem nepřestala a přišla na to, že když chodím běhat večer, čelist a hlava mě „nestihnou“ začít bolet než jdu spát. A ráno zatím taky nic, asi jak se ve spánku tělo uvolní a zregeneruje. No a tak běhám pravidelně už od půlky února a jde to!
Dělá mi to radost a snažím se běhat podle tepové frekvence, abych takzvaně „neběhala vniveč“, ale udržovala se v aerobní zóně. A najednou je to běhání ještě lepší a radostnější. Už mě nemotivuje čím dál nižší průměrné tempo na kilometr, ale čím dál nižší průměrná tepová frekvence. Běhám tedy pomaleji, za to ale vydržím v pohodě s dechem, vychutnávám si hudbu nebo podcasty ve sluchátkách a dokonce se při běhu i usmívám. A pokroky vidím, tepovka a průměrné tempo (které jsem si ale zakázala sledovat a řídit se jím) se snižuje, zatímco délka trasy na jeden výběh se zvyšuje 😊.
A co vy, jaký máte vztah k běhu? Zkoušeli jste to někdy, a pokud ano a přestali jste, proč?
Jaký bych měla mít tep při běhu?? Já většinou běhám tak 5km, baví mě to,ale v Itálii,kde teď žijeme, zase tolik hezký míst pro běh není… Žádný park či cyklostezka…
Já běhám s aplikací na běhání od adidasu, která mi ukazuje tep a v jaké zóně se s ním nacházím. Mám to rozděleno takto: do 126 tepů za minutu je to zóna 0, tedy nic moc se neděje. Od 127-137 je to zóna „Easy“, potom je 138-147 je zóna „Fat Burning“, název mluví sám za sebe, potom mám 148-158 „Aerobic“ zónu a nad 159 je „Anaerobic“ zóna. Dřív když jsem běhávala právě podle průměrného tempa a chtěla jsem běžet rychleji a rychleji, jsem byla v té poslední zóně. Teď se mi to celkem daří stáhnout do té Aerobic zóny a mým cílem je dostat se do „Fat Burning“, kde se teď udržím zhruba jen 10% z celého běhu…ale samozřejmě záleží dost na člověku, tyhle zóny z hodinek jsou jen orientační, protože u každého člověka se stanovují podle klidového a maximálního tepu, kterej má každej člověk jinak. Jinak obecně platí, že čím víc seš zadýchaná, tak se hůř okysličuje krev a pak logicky tělo nedokáže spalovat tak efektivně, jako kdyby okysličená byla.