V Denpasaru jsme se dlouho neohřáli. Sice jsme zde spali i druhou noc po příletu z Yogyakarty, ale další den jsme měli objednaný taxík do přístavu Padang Bai na severovýchodě ostrova, kde jsme se nasedli na loď, jež nás měla dovézt na ostrovy Gili. Tyto tři miniaturní ostrůvky jsou kousíček od vedlejšího ostrova Lombok. Jsou tak maličké, že se dají objet na kole nebo obejít pěšky za pár hodin. První a nejznámější se jmenuje Gili Trawangan, neboli také „párty ostrov“, kam většinou míří nejvíce turistů. Další se jmenuje Gili Meno, jež je nejmenší z nich a uprostřed něj se nachází malé slané jezero. Třetí ostrov, kam jsme mířili my, se jmenuje Gili Air, leží nejblíže ostrovu Lombok a je to taková klidnější verze Trawanganu.
Rozhodli jsme se pro tento ostrov proto, že podle průvodce Lonely Planet zde mělo být nejhezčí šnorchlování – právě na straně ostrova, jež měla výhled na Lombok. A na této straně jsme se také ubytovali. Ještě musím podotknout, že cesta lodí z Bali byla naprosto úžasná. Z části proto, že zde vládla super nálada, posádka nám nabízela vychlazené Bintangy (místní pivo) a také díky nádherným výhledům z lodi. Jakmile jsme se vzdálili od Bali, vykoukla na nás v celé své nádheře nejvyšší hora Bali, sopka Agung. Ta se zvedá od pobřeží až do výšky 3 031 metrů nad mořem. Byl to ohromný pohled vidět ji v celé své kráse, vypínající se k nebi.
Na žádném z ostrovů Gili nejezdili auta, dalo se jít tedy pěšky, nebo na koňském povozu či na kole. My jsme to tedy s krosnama na zádech vzali od přístavu pěšky. Našli jsme naše úchvatné ubytování, kterým jsme byli naprosto okouzleni – a já taky pak trošku zděšena. Byla to veliká dřevěná chýše, postel s moskytiérou, venkovní sprcha a záchod (vše bylo normálně splachovací a moderní, akorát koupelna neměla střechu), a prostorná terasa s výhledem do zahrady. Moje zděšení plynulo z těch vysokých stropů, která chýše měla, jelikož mám neskutečný strach z pavouků.
Hodili jsme si tedy věci dovnitř, natáhli se do lehátek na terasu a počkali, až nám otevřou restauraci, jelikož jsme měli neskutečný hlad. Když se tak stalo, byli jsme okouzleni, jak nádherný je od stolu v restauraci výhled. Na moře, na protější ostrov Lombok a jeho nejvyšší bod – sopku Rinjani. Západy slunce zde byly nádherné. Byl to poslední den, kdy jsem ještě nechtěla do vody kvůli pásovému oparu, Honza se nakonec také nešel koupat, šli jsme tedy brzy spát.
Když jsem se po večeři natáhla na postel a vzhlédla do špice moskytiéry, málem mi stouply všechny vlasy na hlavě. Tam úplně nahoře v moskytiéře bylo asi 6 nebo 7 pavouků. S jekotem jsem sebou hodila z postele na zem, přiběhl Honza ze sprchy s úlekem ve tváři, co že se to děje. Řekla jsem mu, ať okamžitě ty pavouky dá pryč nebo že dostanu infarkt, on koukl nahoru do moskytiéry a s očima v sloup mi řekl, že to asi nepůjde. Museli jsme nakonec zavolat místní, aby nám moskytiéru i s pavouky odstranili a nainstalovali novou. Chudáci na mě koukali, co si to vymýšlím a jelikož byla moskytiéra zavěšená hodně vysoko, museli donést štafle, oddělat z postele matrace, dát štafle na rošt od postele a takhle moskytiéru oddělat. Celou dobu jsem se škrábala na všech místech těla, všecko mě svědilo a představovala jsem si, jak po mě ti pavouci lezou. Nicméně kluci to bravurně zvládli, aniž by jediný pavouček opustil moskytiéru a po akrobatických výkonech jsme měli nachystánu postel znovu a mohli zalehnout. Ještě dobře, že jsme šli spát tak brzo, možná by tu později nikdo nebyl, kdo by nám mohl pomoci.
Další den ráno jsme natěšení vyrazili na snídani, které tu byly naprosto výborné. Mohli jsme si vybrat ze tří variant, já většinou volila jejich vynikající palačinky, zaskládané ovocem, cibetkovou kávu a čerstvou ananasovou šťávu. Poté jsme se převlékli do plavek a šnorchlovacích triček, vybavili se akční kamerou a mazali k moři. Prvních pár metrů jsme se museli přebrodit mořskou trávou, pak jsme už ale mohli splynout s hladinou a kochat se tou nádherou pod námi. Nádherné korálové útesy, pestrobarevné rybky, několikrát jsme zde i v dalších dnech viděli želvy. Úplně nám to bralo dech.
Jelikož jsme zde na Gili byli ubytovaní 4 noci, měli jsme tedy dostatek času na jeden den navštívit i Gili Meno, nejmenší a nejklidnější z ostrovů. Jedno ráno jsme tedy došli do přístavu, nalodili se a s batůžky, ve kterých samozřejmě nechybělo ani vybavení na šnorchlování jsme vyjeli. Hned při výstupu z lodě na Gili Meno jsem byla znovu okouzlená, pro změnu jemností a hebkostí písku na zdejších plážích. Nikdy potom už jsme takovýhle písek nikde neviděli. Byl zde i „Turtle sanctuary“, tedy útulek pro želvy. Zdejší zde chovali a vykrmovali malé želvičky, které když vyrostly, byly vypuštěny do moře. Ostrov jsme obešli celý dokola, šli jsme se podívat i na slané jezero uprostřed a na jedné z krásných pláží jsme si dali oběd v restauraci a dali si relax na lehátkách, které k restauraci patřili. Koupali jsme se a šnorchlovali a když nastal čas, vydali jsme se zpět k přístavu, abychom počkali na loď a vrátili se zpět na Gili Air.
Gili ostrovy tedy doporučuji na totální relax a šnorchlování! Z Gili jsme se pak vydali zpět na Bali, kde jsme měli v plánu zamířit do jeho historického centra – města Ubudu obklopeného rýžovými poli, horami a sopkami.