Moje první holčičí dovolená u moře! Byly to dokonalé 4 dny a doufám, že se nám z toho stane tradice!
Začalo to vlastně úplně nevinně, při jedné z našich Primitivo sessions s Veru jsme si říkali, že bychom mohly nějaký víkend odjet pod stan. Jen po Česku, na jednu noc. S přibývajícími skleničkami vína se z toho nakonec vyklubal víkend v Paříži nebo v Římě, a že bychom ještě mohly přibrat Kiku!
No a tak jsme to takto nechaly otevřené, když tu najednou se objevily strašně levné letenky do Bari! Řešily jsme tedy s holkami, zda by to bylo něco pro nás, no a když jsme zjistily, že Bari je hlavní město Apúlie, a že právě naše milované Primitivo odtud pochází, bylo jasno! Prostě osud! Tam musíme jet!
Po delších klikačkách skrz letenky a váhání, zda zvládneme odlet v pátek třináctého a ještě v šest ráno z Prahy jsme letenky koupily, našly i úžasné ubytování a začaly se těšit jak malé holky! Řekly jsme si, že nebudeme přikupovat příruční zavazadla a pojedeme jen s batůžky.
Již den před odletem u nás přespávala Kika, abychom mohly další den ve 3 ráno vstávat a ve 4 odjíždět taxíkem na letiště, kde jsme se setkaly s Veru. Daly jsme si naši první společnou kávičku a těšily se na odlet. V odletové hale jsme totiž přišly na to, že jsme všechny tři stejní blázni a milujeme, jak letadlo vystřelí po ranveji, prostě celkově ten adrenalin při vzletu!
Let byl krátký, asi hodinku a půl, holky se trošku prospaly a já z okýnka sledovala, kudy letíme. Na letišti v Bari jsme hned hledaly bankomat, jelikož nás zde měl čekat Luigi s autem, které potřeboval zaplatit v hotovosti. Bohužel nám bankomat peníze prostě nechtěl dát, zkoušely jsme to všechny tři, stále nic! Hledaly jsme jiný, ale byl tam pouze další od stejné banky, a peníze se nám ani tam nepodařilo vybrat. Nakonec nás napadlo zkusit vybrat nižší částku a ono jo! Šly jsme tedy ven s tím, že Luigi už tam určitě musí čekat, nicméně nikdo s naším jménem tam nebyl a tak jsem se mu rozhodla zavolat. Díky bohu za Kiku, která chrlí italsky, jako kdyby se tam narodila, protože Luigi neuměl ani slovo anglicky. Jak jsme později zjistili, v jejich firmě tu angličtinu neovládal nikdo. Jeho šéfka, Alessia, jež nám byla doporučená Claudií, u níž v apartmánu jsme bydlely, používala při naší domluvě přes whats app překladač… (a já se divila, co mi občas píše za výmysly! :-D).
Nakonec jsme na auto čekaly asi hodinu. Když konečně Luigi přijel, dál nám podepsat přebírací protokol, nechal nás nafotit si oděrky na autě, nepřepočítal si hotovost, kterou jsme mu daly (pak nám volal, páč jsme se sekly o 20 euro a dali mu míň) a my jsme konečně nasedly a vyrazily!
Jelikož jsme se měly v Bari ubytovat až kolem druhé odpolední, a bylo sotva deset ráno, vyrazily jsme do městečka Matera, jež bylo asi hodinu jízdy od Bari. Cestou nás předjeli snad všechny auta na světě, jelikož italové absolutně nedodržují devadesátku, kterou mají na jejich „super strádě“ a uháněli tam někdy až dvakrát tolik.
Matera bylo nádherné starobylé městečko, které kdyby měla okolo moře, řekla bych si, že se zde natáčely Hry o trůny, tak mi připomínalo Queen´s Landing. Co nás s holkama dost překvapilo, že v jedenáct dopoledne zde byla otevřená pouze jediná kavárna, kde se navíc nevařilo. Měly jsme už šílený hlad! Vystačily jsme si tedy s kávou, mini croissanty a džusem a vydaly se na průzkum krásného městečka. Když jsme se vracely k autu, pochopily jsme, že tady se restaurace otevírají až kolem dvanácté hodiny! Najednou byly zahrádky restaurací nachystané, stoly prostřené a načančané! Jenže bohužel my musely vyrazit zpět do Bari, jelikož jsme potřebovaly stihnout domluvený check in u Claudie.
Auto jsme nechaly zaparkované u přístavu (kvůli ceně parkování) a do centra Bari jsme se vydaly pěšky, naštěstí jsme vyšetřily půlhodinku času a daly si v jedné z bister po cestě rychlé jídlo a prosecco (ano dovolená konečně naplno začíná 😊).
Ve dvě jsme tedy došly k našemu ubytování, kde už na nás čekala Claudie (úžasná to žena!), ukázala nám naše nádherné ubytování – mezonetový apartmán s nejkouzelnějším výhledem z balkónku ever! Vybalily jsme se, osvěžily a začaly plánovat obhlídku centra Bari.
Vydaly jsme se do centra poměrně brzo odpoledne s tím, že to musíme celé projít – jelikož je centrum ale dost maličké a takřka na každém rohu je kostel nebo bazilika, měly jsme to celkem rychle za sebou a tak jsme se uchýlily znova k proseccu do jedné z restaurací. Zde jsme vyčkávaly na sedmou hodinu večerní, kdy jsme měly v plánu jít číhat před vyhlášenou Barijskou restauraci La Uascezze. Dočetly jsme se totiž, že je dobré přijít ještě před otvíračkou, abychom si zabraly stůl. Na tuhle restauraci se pak prý stojí fronty po celé ulici.
Když jsme tam přišly, Kika nám stůl domluvila s tím, že nám chlapík řekl, ať se vrátíme až před osmou. Využily jsme toho tedy a zašly si ještě nakoupit do supermarketu nějaké dobroty k snídani. Před osmou jsme se tedy vrátily k restauraci. Dostaly jsme ten nejkrásnější stoleček venku, v krásném podloubíčku a tešily se na výborné jídlo. Za chvilku už jsme se cpaly jejich výbornými sýry, salámky, šunkami, focacciou, chlebíkem a dalšími mňamkami. K tomu jsme si objednaly jak jinak než jejich primitivo, které jsme k našemu překvapení pily z větších panákovek. Jako dezert jsme pak dostaly vynikající citronový sorbet servírovaný ve zmrzlé půlce vydlabaného citronu! Neuvěřitelné!
Když jsme kolem jedenácté večer odcházely, opravdu tam stála fronta asi dvaceti lidí, čekajících na stůl. Prošly jsme se nádhernými uličkami zpátky na byt, kde jsme si ještě vlezly na balkónek, pouštěly si písničky a měly se krásně. Kika se nám svěřila, že není dobrá kuchařka a mezi ní a sporákem je bariéra.
Další den nám Verunka udělala výborná vajíčka s gorgonzolou. Načež se Kika pokusila vystoupit ze své komfortní zóny a rozhodla se nám udělat kávu v mocca konvičce. Je to hrdinka! Místo kafe se jí podařilo udělat z mocca konvičky časovanou bombu! Nicméně na druhý pokus to vyšlo a my jsme se po snídani vydaly autem na výlet do Polignano a mare – krásného přímořského městečka. V centru jsme si daly oběd a pak výbornou zmrzlinu – která se ale v mžiku roztékala. Stály jsme tedy na vyhlídce nad slavnou pláží Lama Monachille, byly celé od zmrzliny a neskutečně se tomu chlámaly. Kolem nás plynuly davy lidí, kteří chtěli úchvatný výhled vidět taky a jen po nás koukali, zda jsme normální. 😊
Z Polignana jsme se ještě zastavily na pláži, abychom vlastně konečně šly do moře a pak jsme již zase směřovaly do Bari. Už jsme zaparkovaly přímo v centru, další den (v neděli) se totiž neplatilo parkovné a šly se nachystat, abychom zase vyrazily někam do centra na dobrou večeři.
Vyhlídly jsme si jednu restauraci na internetu, ale přišly jsme kousek po otvíračce a už se stála fronta. Zamluvily jsme si tedy stůl na další večer a šly se kouknout někam, kde se posadíme bez rezervace a bez fronty. V jedné postranní uličce jsme takový podnik našly, daly si zase neskutečně dobré jídlo a jak jinak než primitivo! Vtipné je, že oni tam v lístku mají jen „red wine“ nebo italsky „vino rosso“, což automaticky znamená primitivo! Kraj nám zaslíbený prostě 😊. Večer nám plynul nějak rychle a úplně jsme asi nechápaly posunky obsluhy, že už bychom měly vypadnout, že chtějí zavírat. Říkaly jsme si, náš zákazník náš pán, přece nás nevyhodí! Nicméně když začali uklízet i stoly okolo nás na zahrádce a ten náš tam zůstal jediný, pochopily jsme, koply do sebe zbytek vína a vydaly se na blízké náměstí.
Tam nás oslovili tři kluci – italové, zda bychom je nevyfotili s kostelem, což nám pak došlo, byla jen záminka, aby se s námi mohli začít bavit. Představili se nám, jména jsme ale v tu ránu co je řekli, zapomněly, a tak se z nich stali „modrej, bílej a černej“ 😊 (podle triček). Kluci nás pozvali na drink a bavili se s náma tak o různých tématech až nám to přišlo k smíchu – investování do kryptoměn, okupace Česka Německem a Ruskem, válka, názor na Ásii vs. EU, názor na pizzu s tuňákem a mandarinkami atd. Po nějaké době jsme se rozhodly, že už se nám s nimi polemizovat o problémech světa nechce a odebraly se na apartmán.
Další den jsme šly zase nakoupit, udělaly jsme si výborný oběd na apartmánu a odpoledne se rozhodly pojezdit nějaké pláže okolo Bari. Chtěly jsme zjistit, jaká se bude nejvíce hodit pro naše zázemí na další den. Kdy budeme muset z ubytování odejít do deseti hodin a také ráno vrátit auto Alessii.
Nakonec se nám zalíbilo na Canalone beach, pěkné udržované písčité pláži, kde jsme za tři lehátka a slunečník na celý den dály 8 euro (k dispozici byla i venkovní sprcha a převlékací kabinka). Zkoušely jsme se ptát kvůli dalšímu dni i na jedné soukromé pláži, kde za to stejné chtěli 56 eur!!!
Večer jsme tedy šly do restaurace, kde jsme si den předtím domluvily rezervaci, nicméně jsme přišly 5 minut po otevíračce a nikdo nám stůl nedržel. Bylo něco po sedmé a tak mě napadlo, že bychom mohly zase zajít do naší oblíbené La Uascezze, jestli by i dnes pro nás nebyl stoleček. Kika šla zase za naším starým znamým týpkem, ten si nás pamatoval a byl tak strašně hodný, že nám dal i stejný stůl jako minule! Ten nejlepší v celém podniku! Zaujaly jsme tedy každá svá místa, objednaly si zase dohromady plný stůl dobrot, láhev primitiva a jen si posteskly, že citrónový sorbet už dnes nemají! Ale stejně jsme měli ještě v plánu jít do vyhlášené cukrárny Martinucci. Zde jsme čekaly asi 40 minut než přijdeme na řadu, ale ta zmrzlina za to rozhodně stála!
Další den ráno jsme naposledy posnídaly na balkóně, sbalily se a vyrazily k zaparkovanému autu. Tam už na nás čekala Alessia – úžasná slečna, která nás nakonec odvezla na naši vyhlídnutou pláž a dokonce se nám nabídla, že nás večer zase vyzvedne a odveze nás na letiště!
Celý den jsme tedy strávily na Canalone beach, kde jsme se skamarádily s pánem v okýnku u občerstvení, který už den předtím dělal oči na Kiku. Jmenoval se Alberto a byl neskutečně milý, dokonce nám zařídil slunečník, ty byly už totiž jinak rozpůjčované. Bohužel foukal dost silný vítr a slunečník se nám rozbil. To jsem těžce nesla především já s mojí solární alergií, takže jsem se celá osypala. Šly jsme se tedy najíst do restaurace vedle pláže, kde na mě zase vítr odfoukl krabici s naší pizzou 😊. Hodinku jsme se tam schovávaly před sluníčkem, přičemž nám naše batohy hlídal neskutečně hodný starší italský pár co ležel na pláži vedle nás.
K večeru nás tedy vyzvedla Alessia, a dovezla nás na letiště. Při jízdě nám udělala menší párty a donutila nás slíbit, že se určitě ještě někdy uvidíme! Další neskutečně milý člověk! Italové jsou prostě nejlepší!
Na letišti jsme se pošklebovaly a smály čechům, kteří již hodinu a půl stáli frontu u gatu. Nepochopily jsme proč, když všichni mají přece přiřazenou sedačku dopředu…
V letadle jsme se začaly nudit a tak jsme si objednaly červené víno. A rychle jsme pochopily, že i když letíme z Bari, už zde neplatí, že červené víno = primitovo. Přinesli nám ČESKOU frankovku! 😊. Nicméně když není zbytí chutná i ta! V okamžik kdy nám víno donesli, se začalo blýskat – prolétali jsme bouřkou! No, milovnice létaní jako my jsme z toho měly celkem radost a Kika beze srandy na celé letadlo pronesla: „Bouřka? Super, to jsem vždycky chtěla zažít!“ 😊.
Doletěly jsme v pořádku do Prahy někdy před desátou večer, Kika u nás zase přespala a náš super „víkend“ jsme zakončily ve Spojce Karlín, kde jsme si daly výborný brunch.
Už teď se nám po Bari a všech skvělých lidech moc stýská! Tak snad se s nimi ještě někdy shledáme!
A kdo by se chtěl kouknout na video z cesty, můžete kouknout na můj IG profil nebo na link níže.