Původně jsem chtěla v dalším článku na blog psát o Bari, kde jsme byli nedávno i s Ondrou, ale nakonec se mi trošku obnovily vzpomínky na náš trip do Ameriky v roce 2018. Kamarádka tam letí letos a poprosila mě, zda nemám někde uložené itineráře a ubytování pro inspiraci. A tak mě to nějak vtáhlo o 4 roky zpět a řekla jsem si, že dokud to mám v dobré paměti, bude fajn napsat o tomto.
Ten rok jsme měli v červnu svatbu a hned po ní jsme jeli na líbánky na Sardínii (o tom taky možná někdy nějaký článek bude 😊). Nicméně ještě předtím, řekla bych tak někdy na přelomu roku jsem zaregistrovala levné letenky do New Yorku. Stály jen kolem 10 tisíc na osobu, a navíc to byly přímé letenky Praha – New York. Neváhali jsme a hned je kupovali. Letěli jsme přelom srpna a září, zpět jsme se vraceli 11. září – trošku strašidelné, ale letěli jsme přes noc, tudíž z NY jsme odlétali už 10. září 😊.
Co mě bohužel nenapadlo, tak letenky kupovat už na jméno Daniela Hudcová, ne Segéňová, když jsme plánovali svatbu ještě předtím, než poletíme. Kvůli změně jména bylo pak hodně vyřizování a nemohli jsme si vybrat místa k sezení, jakmile byl spuštěn check in. Nicméně se nám to nakonec vyplatilo. Vše jsme řešili až na letišti u brány a přímo s posádkou a ti, když slyšeli, že jsme „newly weds“, nám dali tzv. „priority“ letenky, tzn. že jsme seděli hned za první třídou a měli jsme tedy spoustu prostoru pro nohy. Let trval asi 9 hodin.
Letěli jsme tedy zhruba na 14 dní. Prvních 5 nocí jsme strávili v NYC, pak se přesunuli vlakem Amtrak do Bostonu, tam jsme strávili 2 noci, půjčili si tam auto a zajeli si ještě více na sever do národního parku Acadia, tam jsme byli 3 noci. Zpět do Bostonu jsme to vzali přes krásné White Mountains, jednu noc jsme přespali někde v motelu po cestě. V Bostonu jsme vrátili auto a přeletěli jsme odsud do Washingtonu, kde jsme byli také jednu noc. Pak jsme zase přeletěli zpět do NYC, zde jsme strávili poslední noc a pak odlétali domů.
Na začátku jsme samozřejmě neměli všecko takto striktně naplánováno, dopředu jsme měli zabookováno jen ubytování v NYC a Bostonu. Ostatní plány jsme řešili za pochodu. Věděli jsme, že chceme do Bostonu, Acádie a Washingtonu, ale jak a čím se budeme přemisťovat a kde přespíme jsme řešili vždy třeba den, dva dopředu.
První den příletu do NYC jsme se na ubytování v Brooklynu dostali docela pozdě, takže jsme nakonec nejeli do centra a šli rovnou spát. Druhý den jsme se vydali na Manhattan, pamatuji si jako by to bylo včera, ten úžas, když jsme vylezli z metra na ulici. Oči navrch hlavy a říkali jsme si, to není možný, že jsou ty budovy tak vysoké! Bylo to naprosto odzbrojující. Hned naproti východu z metra bylo dvoupatrové bistro, kde podávali snídaně. Takové to opravdu americké bistro, jak jsme ho znali z filmů a seriálů. Hned jsme tam zamířili a dali si naši první americkou snídani! Poté jsme šli pěšky na Times Square, kde byl další WAU moment (těch bylo samozřejmě ještě několik 😊).
Z Times square jsme zase pěšky došli k Empire State Building a nechali se vyvézt nahoru. Jak asi tušíte, přišlo další WAU, při pohledu na ty mrakodrapy okolo. Potom jsme se po 5th avenue vydali směrem k Central Parku. Na jeho okraji jsme si půjčili kola a pak část parku projeli. Mířili jsme k Theodore Rooselvet Parku, kde je slavné Americké přírodovědné muzeum (American Museum of National History). Ano to je to muzeum, kde pracoval Ross z Přátel 😊. Tam jsme strávili celkem dlouhou dobu, je tam toho hodně k vidění, navíc venku bylo asi 40 stupňů v té době, takže klimatizované muzeum bylo fakt dost příjemné.
Pak jsme zase nasedli na kola a jeli přes Central Park k dalšímu muzeu – the MET – Metropolitní muzeum umění. A ano, před tímto muzeem jsou zase ty památné schody z Gossip Girl, na kterých Blair a Serena sedávaly a dávaly si smoothiečka a obídky 😊. Jak jsou ty muzea slavné i díky seriálům…
Potom jsme zase nasedli na kola a objeli si zbytek Central parku až k jeho severní části a okolo rezervoárů zase zpět až na jih, kde jsme vraceli kola. Večer jsme zamířili do SOHO, abychom se někde najedli a natrefili jsme na skvělý podnik NoLita, kde jsme si dali úžasnou pizzu s meatballs.
Druhý den jsme hned zrána zamířili do Financial district, zase jsme si v kavárně hned u východu z metra dali snídani a pokračovali jsme k památníku 11. září. Památník jsou vlastně dvě nádrže, které jsou umístěny přesně na místech, kde stály věže WTC. Po vnějších stranách nádrží jsou vyryta jména všech celkem 2 983 obětí útoku. Hned u památníku je i vstup do muzea 11. září. Jde se tam vlastně dolů pod zem, kde jsou zaznamenány příběhy lidí, kteří útok přežili, nebo vzpomínky pozůstalých. Jsou tam taky nějaké trosky zřícených mrakodrapů, vraky hasičských aut, smsky obětí z letadel atd. Všechno to vidět na vlastní oči a číst některé ty příběhy bylo dost intenzivní. Neubránila jsem se tam ani slzám. Nedokážu si vůbec představit, jaké to muselo být.
Po tomhle smutném zážitku jsme si půjčili kola a jeli jsme kouknout na Wall street a slavnou sochu zlatého býka (Charging bull). Poté jsme jeli na jih Manhattanu do Battery Parku. Odtud jsme lodí pluli na Liberty Island, kde je Socha Svobody. Nahoru jsme nešli, obešli jsme si jen ostrov, a tedy i sochu okolo dokola a zase jeli lodí zpět.
Nasedli jsme na kola a okolo řeky jsme jeli směrem k Brooklyn Bridge. Ten jsme na kolech přejeli na druhou stranu, což byl celkem zážitek. Horní lávka pro chodce a cyklisty je rozdělena právě na jedné straně pro chodce a na druhé pro cyklisty, nicméně já jsem jela celou dobu vynervovaná s jednou rukou připravenou na brzdě a druhou připravenou na zvonku, jelikož pěší turisti nebrali většinou ohledy a pro super fotku se zničehonic nachomýtli přímo do cesty pro kola. Několikrát se stalo, že jsem brzdila, co mi síly stačily, což ale není příjemné, navíc za Vámi jedou další lidé na kole. Vypadalo to ale, že místní jsou na to celkem zvyklí, ti vlastně jen jeli a zvonili zvonkem preventivně skoro celou cestu 😊. Na druhé straně jsme chvíli seděli na břehu řeky a pak se zase vydali zpět abychom vrátili kola.
Dali jsme si někde u Financial district výborný Ramen a pak jsme se vydali do slavného muzea voskových figurín Madam Tussaud. Když jsme vylezli ven, byla už tma, takže jsme si prošli noční Times square a razili jsme na ubytování spát.
Další ráno jsme se vydali do Rockefeller center, tedy nahoru na další mrakodrap na vyhlídku Top of the Rock. Potom jsme navštívili Intrepid Sea, Air & Space Museum. Na západním břehu kotví letadlová loď, která slouží jako muzeum, na ní jsou stíhačky, letadla atd. Dále je tam i ponorka a vesmírná raketa Enterprise. Zde se mi nejvíc líbila, nebo mě spíš zaujala právě ponorka, a vůbec jsem nechápala, jak tam člověk může vydržet delší dobu. Miniaturní prostory, nejužší postele, co jsem kdy viděla, žádné denní světlo…
Další den jsme měli již spíš takový odpočinkový – jeli jsme na okružní plavbu lodí okolo celého Manhattanu a potom jsme šli na Broadway na muzikál The Lion King, což byl teda obrovský zážitek. Absolutně nesrovnatelné s muzikály v Česku. Na to představení budu vzpomínat dokonce života, takže pokud někdy zavítáte do New Yorku, určitě si nenechte ujít nějaký muzikál! Večer po muzikálu jsme jeli na večeři do steakové restaurace, kterou si vybral Honza a kde jsme měli přepychovou večeři.
No a poslední den jsme se ráno zabalili a vzali si taxíka na vlakové nádraží, odkud jsme vlakem společnosti Amtrak jeli do Bostonu. Ubytování zde jsme měli u jedné starší paní v Cambridge, která žila v obrovském domě sama, jen s velmi přívětivým kocourem 😊.
Ještě ten den jsme se vydali pěšky do campusu univerzity Harvard. Zde jsme navštívili jejich Natural history museum a prošli si pozemky campusu, koleje studentů atd. Potom jsme se ve městě navečeřeli a mířili zpět na ubytování. Druhý den jsme dopoledne zamířili do dalšího muzea – Muzeum of Science a poté do centra Bostonu, kde jsme navštívili Podmořské muzeum. Pak jsme prošli velkou část centra a parků Bostonu po jejich „Freedom trail“, která vede kolem historických budov a dalších památek. Také jsme byli na vyhlídce Skywalk, kde je krásný výhled na město.
Další den jsme se zase sbalili, půjčili si auto v centru Bostonu u společnosti, která umožňovala vrácení i na bostonském letišti a vyjeli jsme na sever, směr národní park Acadia. Nevím proč, ale cestování autem v Americe nám připadalo tak nějak víc dobrodružné 😊.
Někdy večer jsme dojeli do Bar Harbor, přístavního městečka, kde jsme měli ubytování u jednoho mladého týpka. Vtipné bylo, že nám napsal, že není doma, ale že stejně nezamyká, ať jdeme dovnitř a že náš pokoj je tam a tam, ať se cítíme jako doma. Když jsme se ubytovali, šli jsme se podívat do centra městečka, které jsme si hned zamilovali. Zase opravdu takové to městečko jako z amerických seriálů, dřevěné domky, mezi nimi žádné velké ploty, ale spíše plotky na okrasu, široké silnice… Našli jsme nějakou restauraci a dali si Lobster rolls, tedy takový párek v rohlíku, ale místo párku jsme tam měli kousky humra. Acadia je známá právě tím, že se tam loví humři a je to jejich specialita, dělají je na všechny možné způsoby. Jinak ten den už jsme našeho hostitele ani neslyšeli přijít, ráno taky už nebyl doma, když jsme odcházeli, dveře se tam prý prostě nezamykaly…
Další den jsme se tedy vydali do národního parku, nejdříve k oceánu na Sandy beach, kde se Honza okoupal, i navzdory tomu, že voda byla fakt studená! Já bych šla asi normálně taky, ale byla jsem dost nachcípaná (asi z muzeí a těch klimatizací tam vs. horkům, která vládla venku). Pak jsme si dali menší trek okolo pobřeží, tak abych to v mé kondici snesla, a následně jsme popojeli autem kousek dovnitř národního parku, k Jordan pond (jezeru), kde jsme se i naobědvali. Na oběd jsme měli jak jinak než zase humra, potom jsme se zase prošli okolo ve zdejší nádherné přírodě. Také jsme vyjeli autem na velmi známou Cadillac Mountain, odkud byl nádherný výhled na oceán a maličké ostrůvky rozeseté všude okolo. Během dalších dnů jsme v Acadii navštívili spoustu krásných míst, taky jsme konečně jeden den u snídaně narazili na našeho hostitele, se kterým jsme pokecali, a po třech nocích zde jsme vyrazili zase dál.
Náš cíl byla hora Mt. Washington ve White Mountains, kam se dá vyjet až na její vrchol autem (1 917 m.n.m.). Hora je proslulá mimořádně drsným klimatem, byla zde naměřena historicky nejvyšší rychlost větru na severní polokouli, 372 kilometrů v hodině. Vrcholové partie hory se nacházejí nad hranicí lesa a mají polární podnebí, v roce 1885 tu byla dosažena rekordní teplota −46 °C. Musím říct, že cesta nahoru dobrý, ale cestou dolů jsem měla fakt strach. Bylo to tak strašně strmé, v některých místech hned dost od cesty… no nechtěla bych tam jet v zimě 😊. Nahoře je meteorologická stanice, která je samozřejmě stále v provozu a lze ji navštívit.
Z těchto hor jsme se pak vraceli zpátky do Bostonu, po cestě jsme si našli ubytování v moc příjemném motelu a povečeřeli jsme v pravém americkém motorestu. Další den jsme tedy dojeli do Bostonu, na letišti vrátili auto a přeletěli do Washingtonu, kde nás uvítali neustávající déšť.
Na ubytování jsme přijeli celkem pozdě a v tom dešti už se nám nikam nechtělo. Památky jsme nechali tedy na další den, domluvili jsme se s naší hostitelkou, že si necháme věci u ní, půjdeme do centra a pak si je jen vyzvedneme po cestě na letiště. Ten další den jsme totiž také hned odlétali zase do New Yorku.
Déšť nechtěl ustat ani ráno, smířili jsme se tedy s tím, že prohlídka Washingtonu bude upršená. Nicméně viděli jsme toho i tak hodně – Bílý dům, Capitol, Washington monument, Thomas Jefferson memorial, šli jsme i do Holocaust Memorial muzea. Celou dobu vydatně pršelo, takže jsme byli rádi, za to, že jsme si věci mohli nechat na ubytování i po check outu a že jsme se tam mohli jet převléct do suchého oblečení předtím, než jsme se museli zase vydat na letiště. Let do New Yorku byl nejkratší let, co jsem kdy absolvovala (trvá čistého času asi hodinu).
Řekli jsme si, že na poslední noc v NYC si zaplatíme hotel ve Financial district i se snídaní, že budeme mít trošku luxus. Když nám řekli na recepci, že bydlíme v 17. patře, těšila jsem se jak malá holka na ten výhled… No, k mému velkému zklamání jsme měli okno namířené přímo do zdi dalšího mrakodrapu 😊. Byla tam mezi naším hotelem a jím asi dvoumetrová díra, to bylo vše. Další zklamání přišlo ráno – snídaně šílená, plno lidí, místo porcelánového nádobí kelímky a papírové talířky, plastové příbory, neuklizené stoly, málo místa… no hrůza 😊. Rychle jsem pochopila, proč ten hotel nebyl „zas tak drahý“ na to, že byl na Manhattanu.
Po check outu jsme se vydali do blízkého Outletu, kde jsme si nakoupili nějaké oblečení a další věci, jako sluchátka, dárky pro rodinu a kamarády, taky jeden skořepinový kufr, abychom to měli kam dát. Pak jsme trošku stresovali s tím, že už nemáme moc času dojet na letiště v předstihu, protože nám jeden uber za druhým rušili jízdy… ale nakonec vše dobře dopadlo a my dojeli na JFK letiště včas a odletěli zpět přímým letem do Prahy. Jelikož jsme letěli přes noc, krásně jsme se na našich „priority“ sedadlech vyspali.
Náš trip se tedy vyvedl suprově, až na pár karambolů jako bylo moje nachlazení a neustávající déšť ve Washingtonu, vyhozený švýcarský nožík na letišti – kdy byl pán od security docela v ráži a na Honzu hnusný, že co to má znamenat, že převáží v batohu nožík.
Moc jsme si to všechno užili, New York je ohromný, a jedinečný. Žádné takové druhé místo prostě není, nicméně žít bych tam určitě nechtěla. I přes wau momenty si člověk uvědomuje všude přítomné odpadky na zemi, bezdomovce a taky celkem velký smrad (pravda, byli jsme tam při 40 stupňových vedrech, které to určitě umocňovaly).
Nejvíc mě nadchla Acadia a Bar Harbor, tam bych se chtěla klidně někdy vrátit, mít na národní park víc času, být zdravá a projít si tam víc treků v té nádherné přírodě.
