Dneska jsme jeli od rodičů, kteří bydlí na Olomoucku. Když jsme byli kousek před Litomyšlí, uviděli jsme za námi octávku se zapnutými majáky. Honza, který řídil, je tedy pustil před nás a v ten moment se na displeji, který mělo auto za zadním oknem, objevilo: „Jeďte za mnou, policie“. Tak jsme si řekli, to je průser! Na jedné odbočce jsme teda museli zastavit, což probudilo Ondru, který spal vzadu v sedačce. Nicméně pánové policisté byli vcelku příjemní, dali Honzovi dýchnout, zkontrolovali doklady a pak mu se šibalským úsměvem, (který jsem si domyslela jen z tónu hlasu, protože měli samozřejmě roušky) řekli, že jel vlastně rychleji, než měl a že teda dostane pokutu. Naštěstí nebyla moc vysoká a vlastně to nejhorší co se stalo bylo, že nám tímhle probudili Ondru :D.
Nicméně tohle ve mně vyvolalo vzpomínku na to, kdy mě jako tenkrát poměrně čerstvou řidičku zastavili policisté poprvé a jaký to byl trapas. Vjížděla jsem tenkrát do Šternberka, mého rodného města, a měla jsem půjčené auto od kamaráda. Byla tma a najednou jsem uviděla policistu u krajnice, jak mi ukazoval, abych zastavila. Zajela jsem tedy k nim, zastavila, stáhla okénko. Policista mi zkontroloval doklady a zeptal se mě, zda jsem něco pila. Odpověděla jsem, že ne, načež vytáhli přístroj a chtěli mi dát dýchnout. Předtím mi jeden z policistů řekl, abych se předtím hodně nadechla. Vzala jsem si od nich tedy ten přístroj, dala si trubičku do pusy a zhluboka se nadechovala…. No asi chápete… prostě jsem v tom stresu měla v hlavě úplně prázdno a fakt místo toho, abych do přístroje dýchla, jsem se prostě zhluboka nadechovala :). Policisté mi to teda znovu vysvětlili, a podle mě čekali, že budu mít nejmíň tak 2 promile, nebo jsem úplně blbá…. Nenadýchala jsem samozřejmě nic, ale trapná situace nebrala konce! Policisté se s úšklebkem loučili, já chtěla odjet, když jsem si uvědomila, že v tom stresu, že mě staví, jsem vytáhla klíče ze zapalování a teď nevím, kde jsou. V autě tma, mobily s lucernou tenkrát nebyly… No musela jsem zavolat na odcházející policisty, zda by mi neposvítili baterkou v mém autě, že tu mám někde klíč a že bez něj nenastartuji. Opravdu nevím, co si o mě tenkrát museli myslet, ale klíč jsem našla a se slovy policisty: „prosím Vás slečno už jeďte“ jsem celá rudá startovala a ujížděla pryč.