Ten nápad půjčit si karavan a udělat si někde prodloužený víkend mi vlastně vnukla situace ohledně COVIDu. Původně jsme karavan chtěli využít o Velikonocích, zarezervovala jsem jej tedy přes Karavany Česko na čtyři dny. Jenže potom přišel zákaz pohybovat se mezi okresy, výlet jsme tedy odložili a jeli až teď v květnu. Jsem za to vlastně trošku ráda, jelikož počasí o Velikonocích nebylo nic moc, zatímco víkend kdy jsme nakonec jeli, bylo krásně.
Přemýšlela jsem, kam bychom se mohli podívat, a měla jsem v hlavě tři varianty: Šumava, Český ráj a okolí, anebo Jižní Morava. Pro takzvanou obhlídku terénu jsem použila novou aplikaci s názvem Úžasná místa, jejichž instagramový profil již dlouho sleduji. Šumavu jsem pak vyřadila (byli jsme tam tři roky zpět) a pak se rozhodovala taky na základě počasí – no a vyšla mi z toho Jižní Morava.
Půjčení karavanu proběhlo bez problému, vše jsme řešili po emailu nebo telefonu. V pátek ráno, což byl první den našeho výletu, nám v 8.30 pan řidič karavan přivezl až před vchod, vysvětlil, co všechno je potřeba, jak se s čím zachází a my se mohli „přestěhovat“ do našeho nového přechodného příbytku.
Jestli chcete mrknout, jak to v karavanu vypadalo, koukněte na stránky Karavany Česko, kde mají i virtuální prohlídku.
Karavan byl navíc vybaven úplně vším – veškeré nádobí, povlečení, peřiny, ručníky, jar, houbička, mycí prostředky, dokonce malý vysavač. V zavazadlovém prostoru byly kempingové židle a stůl, dvě horská kola s příslušenstvím a malý gril na dřevěné uhlí. Na karavanu byla namontovaná i markýza, která se mohla roztáhnout. Uvnitř byla sprcha, chemický záchod, lednička, mrazák, kuchyňka se třemi plynovými plotýnkami a dřezem. Dostatek úložného prostoru, aby při jízdě nikde nic nelétalo po autě, postele a jídelní stůl.
Jeli jsme s naším Ondrou, takže jsme brali plno věcí ještě navíc pro něj jako je sedačka, odrážedlo, kočárek atd. (rodiče malých dětí si jistě dovedou představit). Vše se pohodlně vlezlo.
V pátek jsme tedy vyjeli kolem druhé odpoledne z Prahy. Naskládat věci a předělat držák na Ondrovu sedačku z našeho na půjčené kolo celkem trvalo. Možná se ptáte, proč jsme si nevzali kola vlastní – měli jsme to v plánu, ale jelikož kola, která už byla v karavanu, byla o hodně skladnější než naše, nechtělo se nám tam ty naše rvát a riskovat, že se pak nevlezou další věci.
Po 2 hodině už jsme si to tedy šinuli po D1 směr Brno. Bohužel ne moc dlouho, u Jihlavy jsme sjížděli z dálnice, abychom objeli bouračku, kvůli které bychom museli stát hodinu v koloně (díky za Google maps). Nakonec se nám cesta celkem protáhla (kvůli Ondrovi jsme museli dělat častější zastávky), a na místo, kde jsme strávili první noc, jsme dojeli zhruba až nějak kolem půl 7. Jeli jsme tedy přes čtyři hodiny, namísto plánovaných třech.
Pro kemping jsme vybrali místo na bezkempu.cz, které bylo na krásném travnatém plácku hned naproti Vinotéce Sýkora, kde jsme měli veškeré zázemí (WC, sprcha, rozmanitá nabídka jejich vín a i nějaké to jídlo k zakoupení). Na plácku bylo i dětské hřiště, což se Ondrovi velice zamlouvalo po tolika hodinách strávených v autě. WC i sprchu jsme sice měli i v karavanu, jak jsem již psala výše, ale chtěli jsme šetřit vodou.
Druhý den ráno jsme se nasnídali venku vedle karavanu, nachystali kola a vyrazili po cyklotrase směrem na Kobylí vrch. Trasa vedla přes Vrbice, které jsou známé souborem vinných sklepů, které protkávají kopec Stráž v sedmi patrech. Sklepy šly vidět už z dálky, jak jsme sjížděli z protějšího kopce. Cesta byla krásná, svítilo nám sluníčko, jeli jsme mezi vinicemi, z kopce do kopce, byla jsem nadšená. Honza si teda s Ondrou v sedačce do těch kopečků trochu máknul, ale udělali jsme si přestávku právě ve Vrbici. Zde jsme si dali každý decku bílého a Ondra se proběhl okolo Pomníku Rudé armády 😊, který se tyčí právě na vrcholu kopce Stráž.
Odtud už to bylo jen kousek ke Kobylímu vrchu, kde je moc pěkná spirálová rozhledna, ze které byl pěkný výhled na okolní vinice (hlavní fotka, kde jsem s Ondrou). Pak jsme se vydali zpět do kempu, kde jsme do sebe rychle hodili oběd, doplnili vodu v karavanu a vydali se směr Modrá do Archeoskanzenu a k bazilice Velehrad.
Odtud jsme potom mířili do autokempu Koryčany, kde jsme měli strávit druhou noc. Když jsme přijížděli k autokempu, byla otevřená jen polovina brány. Navrhla jsem Honzovi, že otevřu i druhou, nicméně Honza, že to zkusí, zda to neprojede jen tou půlkou. No a skoro mu to vyšlo – bohužel kvůli keřům za bránou stočil auto trošku doprava, takže zachytil zadním pravým kolem o vyčuhující kus brány, a jak jsme se snažili se z ní dostat, ještě více jsme ten kus brány zašprajcli dovnitř kola. Nakonec jsme se nemohli pohnout a tak se Honza vydal do kempu najít pana správce. Starší pán v důchodu, svátečně oblečený, jen zakroutil hlavou a pak to zhodnotil, že se nedá nic dělat, jde najít brusku a kus té brány musíme uřezat, abychom mohli jet dovnitř.
Udělala jsem tedy Ondrovi mlíčko, pustili jsme mu na telefonu pohádky, aby se nebál rámusu a Honza s panem správcem kus brány odřízli 😊. Když jsme se ptali, co jsme dlužni, pan správce jen mávl rukou a řekl, že to tam stejně zpátky přivaří. No byl to pohodář a díky za něj, jinak bychom tam stáli asi celou noc. Nakonec jsme mu zaplatili za dvě noci místo jedné, aspoň takto jsme se odvděčili.
Zaparkovali jsme, rozdělali gril a byli rádi, že se to povedlo vyřešit celkem rychle a hlavně, že jsme půjčený karavan nijak závratně neponičili.
A o tom, jak jsme se měli další dva dny, zase další článek zítra!