Další den ráno, tedy v neděli, jsme vyrazili zase zpět na jih, tentokrát do Lednice, kde jsme měli další rezervovaný parking přes bezkempu.cz. Cestou jsme to ještě vzali přes Ekofarmu Jalový dvůr, kde měli plno ovcí, koz, prasata, koně a oslíky. Ondrovi se tam moc líbilo, měli tam i dětské hřiště a výdejní okýnko, kde jsme si dali oběd. Potom jsme to ještě museli vzít přes Brno, jelikož Honza trval na tom, že chce grilovat steak a že ho chce grilovat vcelku, potřebuje tedy větší gril, než je v karavanu 😊.
Do Lednice jsme přijeli někdy po druhé hodině. Náš parking byl plácek hned vedle vstupu do zámeckého parku, vytáhli jsme kola, a vydali se na nich k zámku Valtice. Odtud jsme jeli lesem zpět do Lednice, přičemž já si přála vzít to přes Rendez-Vous – Dianin chrám. Asi po 3 km jízdy od Valtic na nás vykoukl z lesa, jakoby nic, hrozně mě to překvapilo a potěšilo. Nádherná stavba, na tak krásném místě, a navíc bylo ještě moc pěkné počasí. Vyfotili jsme se a jeli dál, kde na nás o pár kilometrů zase vykoukly další stavby – kaple Svatého Huberta, nebo chrám Tři Grácie. Projeli jsme mezi Lednickými rybníky, kde za jedním z nich se tyčil ještě Apollonův chrám, a šinuli jsme si to zpět ke karavanu.
Posledních 15 minut jízdy nám Ondra usnul a neprobudil se ani při příjezdu, ani když jsem ho předělávala do kočárku vystlaného peřinami. Mezitím co spal, Honza sestavil nový gril a já jsem si dala, jak se říká, „voraz“ s vínem v ruce 😊. Ondra se probudil asi po hodině a teda ne v úplně dobré náladě, museli jsme ho tedy všemožně rozptylovat a uplácet jídlem aby nám nebrečel. Už toho na něj na chudáka bylo hodně, diskomfort, jiný režim a celkem náročně strávené dny.
Nicméně jsme to zvládli a další (poslední) den jsme se vydali na procházku v lednickém parku. Byli jsme u lednického Minaretu, prošli přes rybníky a okolo nich až k Lednickému zámku a do zámeckých zahrad. Pak jsme si v jednom okýnku objednali pizzu, kterou jsme si snědli u karavanu a pomalu balili věci, abychom se mohli vydat na cestu zpět.
Z Lednice jsme vyjížděli kolem druhé hodiny a domů se dostali až nějak po sedmé. Ač jsem doufala, že cesta zpět do Prahy bude rychlejší než cesta na Moravu, D1 je prostě peklo a vychytali jsme odstavený kamion zrovna v zúžení. Jelikož jsme s karavanem nemohli jet kvůli jeho šířce v levém pruhu, sunuli jsme se pravým spolu s horou kamionů a já ty řidiče, jejichž je to každodenní chleba opravdu obdivovala. Navíc klimatizace nám moc nefungovala, a ten den bylo asi 30 stupňů, příjemná cesta to úplně nebyla, zvlášť se skučícím Ondrou, jehož tak dlouhá cesta nebavila. Zase jsme tedy museli častěji zastavovat.
Nicméně byly to krásné čtyři dny, karavan určitě ještě někdy půjčíme a na Jižní Moravu se taktéž ještě podíváme, ať už takto s karavanem nebo jinak. Lednicko-valtický areál mi totiž doslova učaroval a litovala jsem, že na něj nemáme více času a neviděli jsme úplně všechno, co jsem vlastně plánovala!