Včera na mě sedl trošku splín ze všeho co se děje kolem koronaviru. Pomalu ztrácím naději, že v červenci odletíme do Norska, jak jsme plánovali. Projížděla jsem fotky z našich dovolených, kdy byl „svět ještě v pořádku“ a kdy jsme brali jako samozřejmost, že můžeme letět přes půl zeměkoule na dovolenou…
A tak bych si chtěla připomenout a vám trošku přiblížit naši první „velkou“ dovolenou s Honzou. Psal se rok 2016 a my jsme oba dva už rok pracovali na plný úvazek a každý měsíc si šetřili na dovolenou na léto. Rozhodovali jsme se celkem dlouho, kam vlastně vyrazíme. Oba dva milujeme Itálii a jejich kávu, víno, jídlo… prostě všechno. Chtěli jsme ale někam dál, přemýšleli jsme o Asii, nebo o Mexiku, Americe…
Nakonec jsme to léto jeli na pár dní do Itálie autem na začátku července a potom v srpnu jsme ještě vymýšleli delší dovolenou v Asii. O Itálii jindy, ta si zaslouží svůj vlastní článek. Jako nejlepší nápad se nám tedy v rámci Asie zdála Srí Lanka, v té době celkem hit. Dívali jsme se na letenky a koukali, že většinou se tam lítá přes Dubaj. A Emirates zrovna měli akci, že pokud strávíte několik dní na cestě právě i v Dubaji (protože je to základna aerolinek Emirates), letenky vyjdou o hodně levněji. A tak Honza na jejich stránkách klikal a zkoušel, až z toho vyšlo něco, co jsme vlastně vůbec neplánovali. Z Prahy do Dubaje, tam přestup, potom letět do Malé na Maledivách, tam strávit čtyři dny, z Malé do Colomba na Srí Lance, tam dvanáct dní, z Colomba zpět do Dubaje, tam strávit dalších pět dní a z Dubaje zpátky do Prahy. Naprostá bomba, všechny lety s Emirates, do Dubaje a z Dubaje navíc dvoupatrových airbusem. Těšili jsme se jako nikdy.
No a tak jsme tedy sbalili krosny a vydali se na naši první velkou dovolenou „na divoko“. To znamená, že jsme měli dopředu zarezervováno jen pár ubytování, nevěděli jsme, jak se budeme mezi jednotlivými městy na Srí Lance dopravovat a všechno jsme si nesli v krosnách na zádech.
Let do Dubaje byl parádní, užívali jsme si neomezené občerstvení na palubě (nikdy předtím jsme ho nezažili, nejdál jsme byli předtím letecky právě taky v Dubaji, ale letěli jsme s nízkonákladovkou FlyDubai). Přiletěli jsme před půlnocí a museli čekat 4 hodiny na navazující let do Male. Polehávali jsme tam na lehátkách, koupili si nějaké jídlo a nějak to „přetrpěli“.
Na Maledivy jsme přiletěli ráno, bylo tedy světlo a my byli okouzleni pohledem z letadla na nekonečné množství atolů pod námi. Při pohledu na krátkou přistávací dráhu nás trošku polilo horko, nicméně jsme to zvládli bravurně. Rychločlunem jsme se dostali do hlavního města Malé (celé město je vlastně jeden ostrov), odtud nám jel trajekt na ostrov Maafushi, kde jsme měli rezervovaný pokoj přes airbnb. Cesta trajektem byla celkem dlouhá, oba jsme s Honzou usnuli. Při příjezdu na Maafushi nás čekal chlapík z našeho ubytování. Dohromady to vlastnili tři takoví výborní chlapíci, bohužel už nevím jejich jména. Ubytování bylo krásné, takový malinký hotýlek, s několika pokoji, společnou terasou a venkovním barem. Ubytovali jsme se, vybalili plavky, půjčili si od kluků z ubytování kola a mířili jsme na pláž. Nutno podotknout, že Maafushi byl lokální ostrov, žádný resort, bylo tam pár airbnb ubytování, nikde moc turistů, spíš zdejší. Tím to bylo ještě kouzelnější.
S klukama z ubytování jsme jeli na výlet člunem. Vzali nás šnorchlovat na krásné korálové útesy, kde jsme viděli želvy, pak jsme jeli dál a okolo nás se proháněli delfíni, bylo to nádherné. Měli jsme namířeno na malinký písčitý atol, kde mělo být super šnorchlování a kluci nám tam nachystají piknik, abychom se trošku osvěžili. Najednou člun zastavil a kluci se ho snažili znova nastartovat. Nešlo to, zpětně nechápu, že jsme nepanikařili, byli jsme uprostřed ničeho, na dohled žádný ostrůvek. Kluci nám řekli, že počkáme na nějakou loď, co pojede okolo. A tak jsme čekali. Netrvalo to dlouho a jedna se přihnala, sledovali hejno delfínů. A tak jsme na ně začali mávat a halekat, oni k nám dojeli, vysvětlili jsme si, co se nám stalo, přestoupili jsme na tu druhou loď, náš člun zahákli za ni a jelo se dál. Mířili na stejný ostrůvek, takže jsme mohli pokračovat v našem výletu. Slíbili, že nás zavezou a náš člun odtáhnou potom zpět na Maafushi. Prostě don´t worry be happy… a takhle tam dělali všechno, bezstarostně, šťastně…
Občerstvení i šnorchlování jsme si moc užili, kluci nás pak upozornili, že se blíží bouřka a ukázali na černotu za námi a že už musíme jet zpět. Bouřka nás sice po cestě dohnala, ale na velké lodi nám nedělala moc starosti, na našem člunu by to bylo horší. Takže jsme si pak říkali, že se prostě možná měl pokazit… asi to bylo nějak dáno..
S klukama jsme pak ještě večer hráli karty, strašně jsme se u toho nasmáli. Bylo nám tam fakt dobře, každý den na jídlo čerstvé ryby, čerstvé ovocné koktejly, prostě ráj! Nicméně bych chtěla podotknout, že proto, že jsme byli na lokálním ostrově, viděli jsme i ty stinné stránky Malediv. Například spoustu odpadků, pálení gum hned na pláži, vraky aut atd. Pochopili jsme, že svoz odpadu z jednotlivých ostrovů asi není úplně ideální.
Těch pár dní na Maafushi nám velice rychle uteklo a bylo na čase, abychom se přesunuli na Srí Lanku. Let tam byl celkem krátký, pokud si dobře pamatuju kolem dvou hodin.
A o tom jaké to bylo na Srí Lance – pokračování příště – už ZÍTRA!
Jedna odpověď na “Naše první velká dovolená – část první Maledivy”