Pouštět se do tohoto tématu je možná jako chodit po tenkém ledu, nicméně už se mi to nějakou dobu honí hlavou v různých podobách, a tak jsem se rozhodla to „hodit na papír“.
Žena, ať už je matkou či nikoliv, je společností pořád vnímána jako ta, která se stará „o teplo u rodinného krbu“. Stará se tedy o domácnost, manžela, děti, případně třeba ještě o domácí mazlíčky, a to také může pracovat na plný úvazek. Muž má podle společnosti jednu hlavní funkci, a tou je „zabezpečit rodinu“, tedy vydělávat peníze.
Jenže dávno jsou pryč doby, kdy žena byla opravdu „jen“ ženou v domácnosti. V dnešní době jsou ženy, které třeba vydělávají daleko víc než jejich muži. Ve většině domácností je ale pořád zakotveno to, že se ještě MUSÍ postarat i o domácnost a další. Já to nazývám takovou „druhou šichtou“, a přijde mi dost nefér, přijít z práce po stejně odpracovaném počtu hodin jako muž, ale ještě se postarat o nákup, večeři, praní, žehlení, mytí nádobí a uklízení domácnosti. A v případě, že je žena matkou, tak ještě péčí o děti.
Nejhorší na tom je, že společnost vytváří určitý tlak na ženy. Žena by měla být podle společnosti „dobrou“ matkou a být tu pro dítě 24/7, obětovat se pro něj a upřednostňovat jeho zájmy před svými. Věřím a doufám, že spousta žen má toto automaticky a položila by za své dítě život. Ale jak se říká, „vocaď pocaď.
A jak na tento tlak společnosti reagují samy matky? No jasně, že nechtějí být těmi „špatnými“ matkami a nahlas nepřiznají, že občas už to prostě nezvládají a potřebují pomoct. Nebo jen někdy chvíli tou mámou být nechtějí, přály by si třeba pár hodin jen pro sebe…
Tuto „nerovnoprávnost“ mezi ženami a muži teď ještě umocnila koronavirová krize, kdy spousta žen už neví kam dřív skočit. Babičky a dědečkové, kteří by mohli pohlídat děti, jsou rizikovou skupinou nebo bydlí mimo okres. A proto ženám, které pracují na plný úvazek a doma jim zůstaly děti na distanční výuce, nezbývá nic jiného než zůstat s nimi doma. Taková situace v kombinaci s prací na plný úvazek je udržitelná maximálně několik týdnů, ale ne několik měsíců. Žena totiž nejenže má funkci zaměstnankyně, hospodyně, mámy a uklízečky, ale pokud má malé děti, přebírá také funkci učitelky a kuchařky ve školní jídelně. Takže z mého pohledu už to není jen „druhá šichta“ ale také třetí. Těžko si v tomhle shonu žena najde chvíli pro sebe, což se stoprocentně podepíše na její psychice.
To má pak většinou dopad na celou rodinu, protože zase je to ŽENA, která tu rodinu drží nějak pohromadě, a pokud se zhroutí, nastane chaos. Nemluvě o tom, jaký vliv to má na partnerský život.
Podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE ) se během první vlny pandemie zaměstnanost žen v celé EU snížila o 2,2 milionu. Až 40 % žen, které pracovaly v maloobchodu, službách ubytování, výrobě oděvů atd. (ženy tvoří v těchto odvětvích většinu pracovní síly) ztratily zaměstnání. V České republice to podle Deníku N bylo zhruba 60 tisíc žen, jež kvůli pandemii přišlo o práci.
Dále také podle EIGE i přes rostoucí zaměstnanost loni v létě, získaly ženy o polovinu méně pracovních míst než muži. To ukazuje, že ekonomický dopad pandemie má pro ženy dlouhodobější účinky.
I když se tedy děti vrátí do škol, bude ještě dlouho trvat, než se postavení žen dostane alespoň na takovou úroveň, jakou mělo před pandemií.
A jak jste na tom vy? Mámy, ženy? Vysílám pozitivní energii a držte se!