První věc, o které bych měla napsat, je, co mě k tomu vlastně vedlo. Jak mě to napadlo a proč jsem se do toho tak najednou pustila.
No, odpověď není jednoduchá: už jako dítě jsem byla poměrně kreativní tvor, milovala jsem knížky, hodně jsem četla a pak i zkoušela psát své vlastní výtvory – příběhy. Nejdříve ručně do starých sešitů, či tehdy „notebooků“, takové ty sešity s pevnou vazbou, jestli si na ně vzpomínáte 😊. Poté i na našem prvním počítači, nejdříve do NotePadu a poté samozřejmě do Wordu 😊. Některé příběhy mám ještě uložené na Dropboxu… Také jsem vyráběla časopisy a „prodávala“ je za 2 koruny tátovi. Měl tam vždycky nějaký článek, osmisměrku, křížovku, nějakou spojovačku a samozřejmě omalovánku.
Jak je zřejmé, ve škole jsem milovala češtinu a hlavně sloh, ze kterého jsem vždycky měla skvělé hodnocení. No jenže pak jsem se dostala do puberty, kde se moje kreativita trochu „ztratila“, dost jsem četla, ale už jsem nic moc nevytvářela, kromě několika básniček k narozeninám pro mého přítele, nynějšího manžela Honzu 😊. Pak se možná dá taky zmínit nějaká kreativita v rámci seminárek do školy, bakalářské a diplomové práce – to byly slušné bichle a vlastně moje první „knihy“ ve tvrdých deskách! 😀
Potom jsem nastoupila do práce a na nějaké psaní už vůbec nebyl čas, ten mi zůstal alespoň na knížky, kterých jsem četla stále hodně.
No a teď, když už jsem rok a půl „doma“ se synem, i přesto, že částečně pracuji z homeoffice mě to tak trochu dohnalo, a ráda bych se zase nějak kreativně „vybila“. A jak mi nedávno řekla moje dobrá kamarádka Verča: „Hele, všichni lidé nejsou stejní, někdo potřebuje v životě víc barev.“ Tak si myslím, že tohle psaní a moje znovu objevené ježdění na koni jsou ty moje další barvy, které jsem potřebovala ve svém životě k nějaké duševní spokojenosti, a podle mě skvěle pasují už k těm zajetým: „máma“, „manželka“, „robot v domácnosti“😊 …atd.